Miluj Svůj Život
Miluj svůj život, takový jaký je, bez obalu, bez přetvářek, s otevřeností, s upřímností, tak jak k Tobě se vší ryzostí přichází ... ❤️
Jedno ráno se probudíš, máš energie na rozdávání, jiné by jsi nejraději celý den zůstal pod peřinou. Miluj tu jeho rozmanitost. Se všemi emocemi, které při každodenním životě prožíváš, kdy se usmíváš, ale i pláčeš.
Miluj Tvůj pohled do zrcadla, na všechny nedostatky, které z Tvého úhlu pohledu spatříš. Říkám schválně z Tvého úhlu, neboť jsme to většinou my, kteří vidí tohle špatně, tohle a tamto. Přitom se stačí začít na sebe dívat jinak. Jak? Třeba s vděčností ... ❤️
Že máš dar se v zrcadle spatřit svýma očima, že máš dar si říci z očí do očí "Miluji Tě", že máš uši, které tyto krásná slova, která léčí Tvojí duši slyší. Že máš ústa, která mohou vykouzlit úsměv na Tvé tváři a Tvůj všední den v krásný rozzáří . Že máš ruce a dlaně, které obejmou Tě, když Ti toto chybí. Že máš srdce, které všechny emoce uvnitř cítí. Máš tělo, které může prožívat, doteky vychutnávat. Kůži, která celé Tvé nitro obepíná a utváří Tvůj celek, že máš hlas, který Tě může pochválit, když se Ti ocenění zvenčí nedostává, máš nohy, které Ti umožňují se pohybovat, tančit, skotačit a běhat ... Můžeš se v celé této své kráse bezpodmínečně milovat ... ❤️
Přeji Vám v tento krásný předvánoční čas mnoho vnitřní pohody, harmonie a lásky uvnitř sebe ... ❤️
S Láskou ke všemu ...
Život v lásce je krásný plný naplnění, kde vše je báječné a usmíváme se na celý svět. Je jednoduché, takhle být a žít se srdcem ke světu. Dnešní Země a Život na ni má však několik rovin. Slunce vychází, zapadá a přichází noc, občas zavane vánek, jindy přijde vichřice, která vše ničí...tohle podobné se děje i v našich životech, radost, smutek, zlost či vášeň. Chceme život naplnit a mnohdy je to obtížné a proč? Chybí nám zapálení, chybí nám jiskra, chybí nám Vášeň. V každodenní rutinně má člověk tendenci šednout, je od mala vychováván jen jako Věc, aby poslouchala jakémusi systému, aby se poslouchali rodiče, aby se poslouchalo ve škole, aby se poslouchalo slepé víře o bozích bez pravé podstaty života a v poslední řadě chovat se jako číslo/otrok v nějaké továrně pro skoro nic. Zní to hrozně a děsivě, ale stačí jediné, otočit svou mysl. Stačí začít tvořit svůj vlastní svět, svoji vlastní realitu a to tím, že si nasloucháme. Srdce neustále bije v našem těle, je to náš vnitřní chrám, kde zvony bijí a je to náš život ...je to veškerá podstata našeho bytí, je to naše božství a My jsme svoji tvůrci. Každý z nás si může, kdykoli tady a teď, tvořit to, čím chce být a co chce dělat ve svém životě. Probudit v sobě tvořivého ducha a mít radost z toho co děláme, je krásné a náš život se plní našimi sny. Dělat věci se zápalem a vášní nás naplňuje. Stane se to, že začneme Milovat Svůj Život. S láskou ke všemu a být v harmonii se světem, k nám začne proudit hojnost jak duchovní i materiální. Mít v sobě rovnováhu, v přijímání i dávání tvoří soulad a jsme takhle prospěšní celému vesmíru. Je to energie, která proudí neustále všude mezi námi a i když třeba není vidět, tak ji ucítíme. Najednou se začneme smát, nebo najednou uvidíme něco nám blízkého. V životě se nám dýchá líp a stačí jen jediné, otevřít své Srdce. Ve vztazích se cítíme báječně a s porozuměním ...To krásné probuzení zkrátka stojí za to. Každý může začít a to hned teď ... Nebojte se a Milujte, vždyť s láskou ke všemu je vaše Cesta Srdce.
Tomáš
Bytí je mnou
Jsem tady a teď v čistém bytí každého dne. Nechci říkat jak jsem osvícený, nebo probuzený, že všechno vím jak správně žít … prostě jenom jsem. Jsem člověk jako každý jiný z masa a kostí se svým rozumem a citem. S každodenním rytmem, se svými starostmi jako každá jiná bytost na této planetě. Jsem však tvořitelem toho jak uchopit svoji existenci a jednoduše se nechat lehčeji přenést přes různé úskalí, či jim lépe porozumět a nepadat do negací příliš hluboko. Vím, že nemá smysl bojovat egem za hloupou věc, za marnivost, která je třeba jen o pocitu hladu, či o pocitu nedostatku … vždyť je mi dáno na rozum, že „ hloupá energie mi neslouží“. Jsem, nebo aspoň se snažím být tak jak jsem v čistém bytí v přítomném okamžiku. Nevěnuji pozornost tomu co mi nic neříká, nebo tomu co mi bere energii …
Síla
Jsi LÁSKA
Naplň Tvé tělo svou láskou, máš ji v sobě nekonečné množství, obejme Tě, pohladí Tě, ví co uvnitř prožíváš, i když se zrovna neusmíváš, i takové chvíle jsou v pořádku. Nestyď se za ně, nestyď se za sebe, Tvé srdce Tě objímá, láska jeho k Tobě je nekonečná. Tato chvíle Tě do svého nitra vede, kdy je jen přítomnost , ticho, Tvůj dech a Tvé srdce tepe.
Odpusť si tuto cestu, odpusť si tento prožitek, ty cítíš, ty víš a ve chvíli kdy co Tě trápilo, ranilo pustíš, teplo rozlije se každou buňkou Tvého těla.
Jsi MILOVANÁ bytost, jsi LÁSKA, která si zbytečné starosti dělá 🌹.
Své tělo svou duši, můžeš naplnit láskou až po okraj, nikdo Ti ji vzít nemůže, protože je Tvou součástí, jsi to TY ❤️.
A proto se na svou bytost do zrcadla zadívej, pohleď hluboko do svých očí, usměj se, poděkuj za sebe, za to jak srdce pořád tepe, obejmi se a vyslov ta 2 hřejivá, láskyplná slova ...
... MILUJI TĚ ... ❤️
S láskou Sabina ❤️🧡💛💚💙💙💜
Jen tak všední den ...
Jen jsem a žiji tady na tomto světě. Dýchám, naslouchám svému srdci, naslouchám co mi chce říct...vydechuji. Pozoruji vše kolem sebe...vidím v tom moji radost. Všude jsou symboly mé cesty, symboly ,které se mi vtiskly do paměti ... od čísel, zvířat, předmětů všeho druhu...spojuji si to, hraji si s tím jako malé dítě a dává mi to smysl k tomu čím vším jsem si prošel a dále procházím.
Za život se odehrálo mnoho zkoušek dobrých či zlých, ale vždy potřebných. Děkuji za všechno, protože jsem tam kde jsem teď...vidím tu krásu života. Láska ke všemu je fajn ... se svým vnitřním klidem si to užívám a v duchu lítám v oblacích...krása. Celý vesmír je mi blízký a vím ,že když něco přijde těším se. Neustálé příležitosti mě formují k růstu...občas to něco stojí i nesnadné to je, ale stojí to za to. Přichází dary z nebes a přichází to díky mě...neustrnul jsem a kráčím kupředu. Miluji a tvořím si vlastní realitu ve které chci zrovna být...jsem tvůrce. Být obětí není potřeba. Vidím číslo 8 jen tak se podívám a je tam...vím, že pro mne to má obrovskou hodnotu a v daný moment vím, že nic není nemožné a nabije mě to energií k činu. Jsem přítomný v každém okamžiku aspoň se o to pokouším ... nejsem dokonalý, ale přesto ... zaměřit se na svoji cestu a naslouchat svému vnitřnímu já je skvělé a pak vše vidím, cítím, konám.
Srdce zajásá, když vím, že v tuhle chvíli je zde ta ,kterou Miluji...nemusím ji ani vidět přímo, ale je tady a existuje...podívám se na levou ruku...zde symbol srdce na náramku ... vím, že byl tvořen s láskou pro mne a to je obrovský dar. Dar lásky je nádherná odměna a já si toho moc vážím. Jen tak ji napíši SMS Miluji Tě a vím, že v proudu lásky to zahřeje tam na druhé straně...ta nádherná energie je úžasná.
Vstanu a začnu tvořit krůček po krůčku další kousek svojí cesty...jsem nabitý láskou a chutí posunout se dál. Slovo za slovem co teď píši je právě tahle energie...lupkám prsty a je mi radostně z toho co teď tvořím.. říkám si proč ne.. tohle jsem prostě Já. V hlavě mi běží myšlenky a plánuji třeba vyjít ven...vychutnat si čerstvý vzduch, poslouchat okolní krajinu a pak vím že přijde západ slunce...ten nádherný čas, kdy všechno se obarví do načervenalé barvy a tohle prostě Miluju. Být v lásce a v proudu života je krása...jako když fouknete do ochmýřené pampelišky a každé semínko je jako vaše přání, které časem vyroste. Tohle vše se mi plní...vím že nic není hned, ale sny ty jsou skutečné … Věřte. Vytvářím si obraz toho co chci a kam směřovat ... už teď to mám a je mi báječně.
Napiju se čisté vody cítím jak mnou proudí blahodárná tekutina a je to život...jako z pohádky živá voda mě uzdravuje, čistí a vychutnávám si její přirozenou lahodnou chuť. I já jsem voda mám to ve znamení a o to s větší chutí vodu Miluju...jsem přítomný a děkuji za tento dar. Je to všední den, ale přesto je mi krásně ... žiju, miluju a těším se na to co přijde, těším se z toho co právě teď mám a taky už dávno vím, že ...
… tohle je má CESTA SRDCE.
Tomáš
UŽ SE TI NĚKDY STALO ...
... že radost máš velikou a chceš to honem někomu říci. A pokud se tak stane a sdělíš tuto přeci úžasnou novinu, veškerý svůj radostný prožitek, ale v zápětí dostaneš od dotyčné osoby jak pádlem po hlavě. Jak ten motýlek, který právě vzletěl, ale jeho reakce Tě stáhne zpět. Zpátky na zem, zpátky do reality. Jsi z toho celý smutný a nevíš kde se to v Tobě bere. Jak Tě to mohlo takto zasáhnout?
Zkus uhádnout, co se právě stalo … už se to snad v dávné době opakovalo? Bylo to snad v dětství?
Ano, s největší pravděpodobností ano. Byla jsi ta holčička, či chlapeček, který prožívá naplno radost z přítomného okamžiku, z něčeho pro Tebe velmi velkého a přínosného. Možná jsi poprvé vylezl na strom, možná jsi postavil svůj první hrad z písku, přeskákala jsi celého panáka tam a zpět, zavázala jsi si poprvé tkaničku. Ale maminka, či tatínek prostě zrovna něco řeší, nebo nemají zrovna náladu, prostě nejsou v té momentální radosti jako ty. A co se stane? Oni to zrovna s Tebou nesdílejí, ale to neznamená, že Tě nemilují. Prostě jsou duchem někde jinde a chtějí zrovna ten svůj klid. Chtějí být zrovna samy. A tak tvou radost odmítnou v dané chvíli sdílet s Tebou. A Tvá dušička dětská si to uloží, uloží si to do podvědomí. A tam to je a je a čeká na vhodnou příležitost, kdy může se opět projevit, opět dát o sobě vědět.
A ty rosteš a rosteš, dospíváš, zpátky co se dělo, přeci se už zapomnělo. A máš z něčeho obrovskou radost. A osoba, s kterou to chceš sdílet, se přesně zachová jako třeba tvoji rodiče, když jsi poprvé dokázal velkou, pro Tebe důležitou věc.
Ale je tu jeden podstatný rozdíl. Víš jaký?
Jsi už dospělý. A Tvůj partner, či jiná osůbka Ti pouze tuto zkušenost zrcadlí. Podvědomí se hlásí o připomenutí, toho, co již bylo opomenuto. A chce aby tento prožitek, tato zkušenost bylo uzdraveno. Buďto to pochopíš, uvědomíš si tento podvědomý vzorec a
příště už Tě to nerozhodí a nebo jsi nic nepochopil a bude Ti to chodit stále, dokud nepochopíš a na své cestě poznání opět o krůček dál nepostoupíš
... ❤️ . ... jdi svou CESTOU SRDCE ❤️
NÁŠ ŽIVOT
Čas neustále běží nezastaví se, pořád plyne jako voda v řece a nemění směr. Jediné co je teď podstatné jsme my sami. Co právě teď můžem tvořit a kam směřovat naši energii?
Ta odpověď je vlastně jednoduchá ... pozornost dejme sobě. Věnujme si vlastní čas a nepromarněme svůj život. Hledejme podměty co nám dělají radosti. Můžeme cokoli, třeba vypnout od pracovních starostí a jít se projít ven, sednout si ke kávě a jen tak si relaxovat...dopřejme si v klidu žít. Kam směřujeme svoji energii to budeme mít. Vidíme, že je venku hezké počasí a tak energii směřujme tímto směrem, protože uvnitř cítíme ,že nám to udělá hezkou radost se jen tak projít a od všeho vypnout. Nasloucháme-li svému vnitřnímu já, citíme nádherný soulad jakoby se vše zastavilo a všechny starosti šli stranou, protože si dovolujeme dát si Sobě ten vzácný nikdy nekončící, stále plynoucí čas. Děláme pro svoji duši neskutečné dobro, tvoříme si svůj klid i se uzdravujeme a regenerujeme ... Milujeme totiž svůj život.
Být neustále chycený v jakémsi systému, že něco musíme, nebo pro druhé, že musíme něco plnit a dávat svoji svobodu všude a všemu ... nakonec jen tak mezi prsty nám vše uteče a život se přestává žít a jen se přežívá. Jsme navyklí dávat svoje já do područí jakéhosi vyššího nadřazeného řádu a jsme chyceni v rutině toho, že to takhle má být. Požaduje se jen naše poslušnost, abychom dávali co největší výkon a plnili co se nám řekne. Nenechejme se sebou manipulovat, ať už systémem, nebo i lidmi, kteří nás chtějí jen využívat a vlastně nás okrádat o naši energii a taky náš vlastní čas. Pravda je taková, že náš život patří jenom nám a my můžeme kdykoli se rozhodnout tohle změnit. Krůček po krůčku, když nasloucháme svému nitru se odpoutáváme od šedé reality a tvoříme si to co chceme, to čemu chceme naslouchat, to kam směřovat naši vlastní pozornost.
Samozřejmě svět je tvořen dualitou a je v pořádku, že i povinnosti do našeho světa patří, stejně tak tvoření si radosti. Je v pořádku, že abychom si vydělali na živobytí musíme pracovat, ale neznamená to nenechat se tam sedřít, protože důležité je mít k sobě úctu a ne padnout na kolena kvůli výdělku. Když si začneme tvořit realitu podle sebe, třeba i tak ,že si vytvoříme vlastní podmínky k tomu začít si vydělat ve vlastním podniku (protože i tohle je možné) ... svět se kolem nás začne měnit k našemu obrazu. Pamatujme kam směřujeme naši energii to budeme mít.
Neustrnout a budovat si svoje sebevědomí a svoji lásku k sobě nese zasloužené ovoce. Nejsme tady od toho plnit cizí očekávaní, ale jsme tady od toho, abychom na téhle planetě krásně a spokojeně žili nacházeli harmonii ve všem co je kolem nás. Šedá realita se nás nemusí týkat, každý ať se probouzí podle své vlastní připravenosti, nebo pokud chce být člověk stále v zaběhlé rutině šedé realitě, tak ať je, je to jeho cesta, jeho volba (ať už o tom ví či neví...) a my to můžeme jen respektovat...všechno je to v pořádku a všechno je součást všeho.
My víme, že svůj život žijeme a chceme žít, máme volbu toho život nepromarnit. Svůj čas si užít naplno, tak jak chceme. Vzít dítě do náruče, pevně jej obejmout a pohrát si s ním, nebo si namalovat vlastní obraz přírody, který rozzáří pokoj v našem domě, či si zajít na tiché místo, někde za domem a jen tak pozorovat krajinu dýchat a jen být.
Víme, že žijeme a Milujeme jsme šťastní a že jsme.
Milujme svoji cestu Srdce ❤️
Jen být
Tehdy
Kdysi jsem řekl, že cesta k míru vede přes peklo války...trochu pravdy na tom ... něco prožil jsem ... Přestat bojovat to je to co je důležitější ... přestat bojovat se sebou...přestat bojovat s egem ... přestat bojovat s cizím egem ... Stačí jen přijmout sebe být se sebou v míru a harmonii....naslouchat svému vědomí... svému srdci ... býti v nadhledu nad jakýmsi labyrintem chceme-li tomu tak říkat. Vždyť život je krásný jeto láska, tak jednoduché to je ... stačí jen chtít...
Žárlivost
Slovo, které má také svou hloubku, energii. Co v každém z nás vyvolá, je pouze otázkou úhlu pohledu, zažítých bolestí, nezpracovaných traumat, či naopak posunu v sobě.
Slovo, které vypadá neškodně, ale v reálu v emocích dokáže způsobit obrovské bouře, které jsou schopné vše rozmetat na kusy, pokud se tímto tokem, proudem necháš unést.
Ale proč, položme si otázku, není to zbytečné?
Žárlivost se může projevit v jakémkoliv vztahu, ať ve vztahu k partnerovi, příteli, kamarádce. Ale proč? Co nás na tomto slovu tak znervózňuje, co v nás činí ty pochyby.
Ať se to týká čehokoliv, je to pohled o lásce k nám samým, jak dalece nás to rozkopne a zraní, tak daleká je ještě cesta k našemu pravému zdroji v nás. Vždy nám to ukáže, jak velmi si vážíme a ceníme sami sebe. Jak si věříme a důvěřujeme. Ale pozor, není třeba si to plést s egem a povýšeností.
Když se něco takového vynoří, setkáš se s tímto pocitem, dovol si jej prožít uvnitř sebe. Přijmi, že se to v Tobě děje. Postav se před zrcadlo, pohled sobě do očí a řekni si PROČ. Co mi to má říct? A naslouchej, dýchej. Odpověď přijde. Tvá Duše Tě nikdy nenechá bez odpovědi, pokud ji nasloucháš.
Co cítíš? Chce se Ti plakat? Tak plač. Dovol si i toto, není to nic špatného, zřejmě je v Tobě bolest prožitek z minulosti a potřebuje se pročistit. Sleduj myšlenky které k Tobě chodí. Může jich být opravdu hodně a nejsou příjemné. Snaží se Tě udržet ve stavu nespokojenosti. Pohled na ně, přijmi je a nech je jít. Co v Tobě začne vládnout, když si tím projdeš, bude vnitřní klid. Vždyť je to zbytečné. Ty svou cenu máš.
To nejdůležitější jsi Ty, když jsi spokojený sám se sebou, miluješ každou, podotýkám pouze v Tvých očích nedokonalost na svém těle, uvědomíš si, že je vlastně krásné co se děje. Nutí Tě to více se zaměřit do sebe, svého srdce. Tam v sobě vše máš... Lásku, Radost, Klid, Harmonii, Hojnost.
Tak přestaň o sobě pochybovat a miluj celou svou bytost, víc nepotřebuješ, protože v tu chvíli víš, že vše je tak jak má být a Ty jsi ten poklad, který si zaslouží lásku, štěstí klid. A pokud ten druhý to v Tobě nevidí, tak ho nech jít. Stejně ho nezastavíš, když bude chtít ze vztahu odejít . Jen vyčerpáš se zbytečně a sobě ublížíš..
Jsi NÁDHERNÁ BYTOST, tak kráčej s hlavou vztyčenou... ❤️
S láskou ❤️
Sabina 🌹 🌺 🌹
Povídka „O POKLADECH“
Kdesi vysoko v horách, kam živá bytost nemá jednoduchou cestu se dostat se nachází velká jeskyně. Je velmi rozměrná, skrývá mnoho zákoutí a temných koutů, ale také něco, co zůstává zatím záhadou, neboť se doposud nepodařilo zjistit cože za tajemství a záři vychází z těchto prostor, z této jeskyně. Puklinami ve skále prosvítá zlatavá záře, která dosahuje velmi daleko a budí zvědavost.
A tuto zvědavost probudilo i v jednom prasátku, které si jen tak žilo všedním životem kdesi na statku. Jednou v noci, když nemohlo usnouti zahledělo se na noční oblohu, oblohu plnou hvězd. Náhle spatřilo paprsky zlatavého světla, které pronikají jako sluneční paprsky široko daleko. I řeklo si : „ Říkají mi Prasátko Štěstí, je na čase vydat se do světa a poznat toto tajemství, které vyzařuje vysoko z hor.“ Honem se pořádně najedlo, vzalo si svou brašničku plnou zlaťáků a vyrazilo ještě za tmy. Hned. Nač přeci čekat, dobrodružství nepočká. Začíná se již rozednívat, vlhká rosa smáčí prasátka kopýtka. Kráčí zvesela, zvědavý vzhůru do skal. Cesta není jednoduchá, jeho krátké nožičky a kulaté tělíčko mu různé překážky neusnadňují, ale nevzdává to. Jeho touha poznat ono tajemství ho žene vzhůru a vzhůru. Klopýtá, kopýtka klouzají po smáčené hlíně, která protkává čím dál více ostrých kamenů, které se tyčí na cestě. Už je již znaveno, jeho dech se zrychluje, vzduch se stává řidší, zásoby se tenčí. Jde celý den, již začíná se smrákat. Na krajinu dopadá šero, slunce zapadá. „Co si prasátko počne?“ Sice vypadá nedbale, špinavé, po tělíčku i jemně od skal poraněné, ale v jeho tělíčku bije srdce dobrodruha, jeho duše statečná jest, věří ve své sny a dosud nenaplněné touhy a zjistit, co vychází za záři je velký hnací motor, jak pro jeho srdíčko i dušičku. Je již tma, ale i není, neboť světlo je stále jasnější a cíl bližší. Zcela unaveno kráčí vzhůru a když již doslova ulehá, znaven, hladový, zvedne oči unavený. Co objevilo se v nich? Snad jiskřička naděje, že je Prasátko u cíle? Zvedá se a kráčí k místu, které jak vchod jeví se. Ani nedýchá, trošinku strachem třese se. Neví co skrývá tato jeskyně, skála ohromná. Srdíčko a touha jej však stále blíže k světlu posouvají, odvahu dodávají.
Copak se zde ukrývá, kdo zvláštní zvuky vydává, jenž linou se jak ozvěnou všude okolo? Je to snad jen klam? Ne není, přebývá zde velké stvoření, které poklad ohromný střeží. Je to Drak. Převzal tuto roli, chrání korunky proti každé nedobré vůli.
Prasátko kráčí a kráčí, náhle jeho zrak ostré světlo oslní. Drak zahleděl se na příchozí stvoření a krev se v něm vaří. Svůj poklad nikomu nedá, chrání jej, svým životem. K tomuto úkolu se zaslíbil. To bohatství je tak obrovské a Drak žije jen pro něj.
Již spatřil Prasátko, které vstoupilo do této ohromné komnaty bohatství. Spatřil jeho oči, které jiskry značí.
„Zdravím Tě Draku, jmenuji se Prasátko Štěstí.“ Drak celý nervózní, byť jen z tohoto malého stvoření, dívá se na něj. „Nejdu Tě okrást“ povědělo prasátko a usmálo se. „Mám také obrovské bohatství“. Drak zpozorněl ještě více. To začalo jej zajímat. Jeho hněv rozplynul se a zavládl v něm mír. Naslouchá prasátku co povídá. „Mám kouzelnou brašničku plnou zlaťáků“ Prasátko přistupuje blíže k Drakovi a přisypává na hromadu zlata několik mincí. To Draka překvapuje. „Jsem Tvůj přítel“ povídá Prasátko Štěstí. Drak se zaradoval, protože najednou zjišťuje, že není sám. „Nabízím Ti střechu nad hlavou a bezpečný úkryt Prasátko“ povídá Drak Prasátku.
A jak toto setkání dopadlo?
Na oplátku Prasátko nabídlo Drakovi své srdce, své přátelství. A to je víc než celý poklad.
A proto nejen nosí prasátko jméno ŠTĚSTÍ……….
Sabina a Tomáš ( ilustrace)
Důvěra
Co napadne Tě při setkání s tímto slovem? Vypadá tak nevinně a přitom má ohromnou sílu.
Důvěra je velmi cenná a důležitá. Jak ve vztahu sám k sobě, tak i ve vztahu partnerském, kde pokud není, vše se začne postupně drobit, až vše hřejivé zcela zmizí. Důvěra, obsahuje mocnou sílu, je to silný pilíř, který pevně drží vše, co na něm stojí. Je to klíč, který otevírá klid a harmonii, klíč, jenž pokud nelze vložit, či nepasuje do klíčové dírky, nefunguje. Nelze stavět a růst, neboť poté se vše zhroutí jak domeček z karet.
Přistup k sobě s důvěrou, že vše co si přeješ dokážeš, přistupuj ke svému srdci s důvěrou, že ví co dělá a cítí. Důvěřuj svému tělu, že dělá pro Tebe to nejvíc co je v jeho silách, měj důvěru ve svůj život, že vše je v pořádku a tak jak má být.
Když pocítíš tuto důvěru, pak nemůže v Tobě mít nic jiného místo, než láska, mír, radost a klid ...
S Láskou Sabina
Vše co se nám děje v životě se dá překonat, stačí tím projít, věřit a nevzdávat se, dát tomu čas, nejednat unáhleně a s horkou hlavou, protože jedině přes bolest pochopíme co nám daná lekce měla dát. Přišla proto, aby jsme ještě o to více milovali, uvědomili si, čeho si máme ve svém životě vážit a dovoluje nám spatřit tu podstatu čistou a pravdivou, která je uložena hluboko v našich srdcích ...
Kdysi...
O Světle
Důležité v životě každého z nás je cesta za světlem ... Člověk přichází k osvícení a pochopení mnohem hlubšího životního prožití. Užívejme si přítomnost, která je krásná ... milujme tento proces radosti. Světlo budeme-li tomu věřit nás navede na správnou cestu ...
já věřím...
Tomáš
Dovol si být ŽENOU … ❤️🌹❤️
Proč? Říkáš si jak tomu mám rozumět ? Vždyť ženou jsem, to je přeci jasné. Ano, je to pravda, je to dané a nepřehlédnutelné a stejně tou ženou nemusíš v pravé podstatě být. Máš sice tělo ženy, ale Tvé myšlenky, Tvé pocity tuto Tvou ženskou krásu posadili do ústraní. Vše začalo tím, že si Tvá duše vybrala život v této inkarnaci a rozhodla se býti ženou. Se vším všudy. Věděla , že jsi silná natolik, abys jsi ustála všechny nástrahy překážky, které Ti život nabízí.
Narodila jsi se jako dokonalá bytost, již samotné zrození je zázrak a je třeba k sobě i takto přistupovat. Jak jsi rostla, vyvíjela, procházela obdobími svého života, nabalovali se postupně představy ostatních, byť z televize, časopisů, z článků, či snad dle názorů různých lidí, jak má vypadat
dokonalá žena. A zrcadlo Ti připomínalo stále víc a víc, že tak přeci nevypadáš. Ale jak dokáže člověk klamat, i v tom zrcadle můžeš spatřit odraz zcela někoho jiného, než ve skutečnosti jsi.
Jak je to možné? Tvá mysl zcela ovlivněna názory ostatních změnila Tvůj úhel pohledu na sebe samu. Najednou vidíš křivý nos, moc útlé boky, malá prsa, či nějaký špíček navíc a přitom zapomínáš, že to co vidíš je právě ta Tvá dokonalost, tím jak se zdá býti, že jsi nedokonalá, jsi vlastně dokonalá,
nádherná. Pomalu se to dá přirovnat ke sebezradě, nelásce sama k sobě , k svému tělu, své duši. Protože Tvá duše si právě toto tělo vybrala z miliony jiných. A pokud v sobě nevidíš tu krásu, přehlížíš samu sebe.
Zkus to změnit. Dnes se na sebe podívej do zrcadla, nehledej chyby a upozorni Tvé oči, Tvé myšlenky na to co je na Tobě krásné. Co si myslíš, že je krásné. Určitě se něco najde. Jen tak stůj a pozoruj, co to provede s Tvým výrazem ve tváři. Copak? Zdáse Ti, že se Tvé oči rozzáří? To není klam. To je
pravda. A teď si představ, že objevíš každý den víc a víc. Tvé vnitřní světlo již nebude jak malý plamínek hořet uvnitř tvého středu, ale začne pronikat skrz Tvé tělo. Začneš vibrovat na zcela jiných frekvencích, Tvé tělo se láskou k sobě rozzáří. Podívej jak máš krásné oči, jsou Tvoje, podívej se na Tvé boky, ruce, nohy. Ano, jsou Tvoje. I se všema chybama. Bez nich by jsi to nebyla TY. No není to nádhera? Moc dobře vím, že to nelze překopat v sobě ze dne na den, ale věř mi, ta cesta za to stojí. Pak tě okolí jen tak nerozhodí.
Dovol si být tou Bohyní, jenž stvořena jsi byla a jsi. Jsi to TY a vše co je na Tobě je originální. Každý jsme originál. Je škoda se přeci o to připravit a samu sebe takto nevnímat a necítit. Vždyť jsi se sebou každý den, každou vteřinu dne, tak přijmi Tvou NEDOKONALOST, která vytváří Tvou jedinečnou a
krásnou DOKONALOST.
Dovol si rozkvést jak poupě růže, jenž hltá paprsky slunce, ale ožívá a kvete i za krůpějí deště.
Miluj své tělo, miluj svou duši, miluj svůj život ... Být ženou Ti náleží a sluší ...
S láskou ... Sabina 🌹💐🌷🥰
O hlubině
K zamyšlení...
Chceme-li jít do hlubiny objevit třeba něco magického, je potřeba brát v potaz i to,
že nic není jen tak se někam ponořit.
Obrovská hloubka rovná se obrovský tlak (třeba i získat svého partnera ... ).
Ne každému se podaří potopit tak hluboko, aby něco získal...to krásné, to magické.
Tak jako ponorka
i posádka uvnitř musí volit ( jakož i my ... )
bezpečný a opatrný postup směrem do hlubiny, také musí zvolit správný způsob jak svého cíle dosáhnout.
Pamatujme na tlak v obrovské hlubině, který dokáže trhat věci na kusy.
Je potřeba mít i správnou výbavu ( tvořme si ji )
pro každého to není, ale pro některé ANO..
Tomáš
Světlo a temnota
Světlo a temnota ...Tma a světlo..co je lepší co je horší ?
S čím býti v rozporu ? ... ve světle stahovat rolety ve tmě zapalovat pochodeň ... neustálý boj .
Tak jako v životě každý máme svou stinnou či světlou stránku našeho já. Obojí je součástí našeho života ... světlo a tma.
Ve dne slunce a hřejivé teplo ... v noci zářící hvězdy tak krásné.
přimějme obojí příjmem sebe ...
Cesta Srdce